Peníze jako lidské právo. Jak by vypadal základní příjem v ČR?

7. 11. 2017 Články
Článek měsíce

Už jste o tom určitě slyšeli. Peníze každý měsíc „za nic“. Základní nepodmíněný příjem (neboli basic income) je rovná dávka, která má zajistit živobytí a uživení pro každého občana ve stejné výši, a to bez ohledu na jeho majetek či to zda pracují, pracovat nemůžou či pracovat nechtějí. Po světě funguje v různých obdobách. Jak by ale vypadal u nás? 

Něco o historii:

Základní nepodmíněný příjem svými kořeny sahá k Utopii Thomase Mora, v jehož představách měla forma základního příjmu přispět hlavně k omezení krádeží. O 10 let později vypracoval Morův přítel Juan Luis Vives první konkrétní návrh opatření, který vedl k prvnímu pokusu o uplatnění této ideje (ve městě Ypry) a tehdy se jednalo skutečně o pomoc chudým, tedy ne o sociální dávku, ale o základní lidské právo.

Jak to funguje ve světě?

Následovalo i několik utopických experimentů, ve 20. století jsme mohli zaznamenat například jeden v americké Manitobě (1974-79) – v jeho důsledku došlo mimo jiné ke zlepšení vzdělání a snížení pracovního vytížení matek, lidé byli zdravější a psychicky vyrovnanější. Aljaška zase zřídila (1976) speciální fond, do kterého plynou zisky z těžby ropy a z něj pak dostává každý občan roční dividendy ve výši 6% průměrného příjmu domácností. Známý je také projekt základního příjmu (2008-9) v namibijské vesnici financovaný německou humanitární organizací. Podařilo se snížit podvýživu dětí ze 42% na 10%, zlepšit jejich vzdělanost a snížit míru místní kriminality o 36,5%.

Počátkem roku 2017 začalo nepodmíněný příjem tesovat Finsko. Vybraná skupina 2000 náhodně zvolených nezaměstnaných lidí ve věku 25 až 58 let začala dostávat místo podpory v nezaměstnanosti od státu 560 EUR (cca 15 000 Kč) bez jakýchkoliv podmínek. Peníze nepodléhají zdanění a nejsou účelově vázány. Úřady tak chtějí zjistit, zda lze touto ušetřit peníze spojené s byrokracií a zda lze motivovat lidi k práci. Po roce se pak výsledek experimentu vyhodnotí.

Naopak Švýcaři ho 5.6.2016 v referendu odmítli výsledkem 76,9% hlasů. Podle návrhu měl činit 2 500 franků (cca 61 000 Kč), což by znamenalo náklady přes 200 miliard franků (zhruba 35 % jejich HDP). Podle navrhovatelů měl příjem umožnit lidem vyběr smysluplné práce, čas na děti i rodiče a žití více podle svých představ tak, aby o jejich prioritách nerozhodovaly jen finanční důvody.

Co by nepodmíněný základní příjem přinesl nám?

V jistém slova smyslu je základní příjem alespoň částečně zaveden v celé řadě, včetně Česka – jistým ekvivalentem je třeba sleva na dani na poplatníka. Názory na základní příjem se ale různí. Jeho zastánci argumentují vyšší motivací k práci, omezením byrokratické zátěže a snížením chudoby. Odpůrci zase odpovídají tázavými pohledy na dno státní kasy a etickými obavami. Například hlavní ekonom firmy Cyrrus, Lukáš Kovanda, uvedl v rozhovoru pro Český rozhlas následující:

„Kdybychom vzali veškeré sociální dávky, které teď máme, a tyto dali na jednu obrovskou hromadu a chtěli z ní vypočítat univerzální příjem, tak nám vyjde 6 tisíc korun, což je o polovinu méně, než průměrný starobní důchod.“

Úplné zavedení by ale bylo nejspíše neefektivní, protože po zrušení současného sociálního zabezpečení (včetně spojené administrativy a důchodů) by vygenerovalo pro jednoho občana tak nízkou částku, že by nemusela dosahovat ani minimální mzdy, velmi pravděpodobně by nedosahovala ani minimální mzdy.

I tak má ale v Česku své zastánce. O jeho zavedení se snaží od roku 2013 Iniciativa evropských občanů za nepodmíněný základní příjem a nedávno jsme mohli slavit také Mezinárodní týden základního příjmu. K otázce základního příjmu se vyjadřují také nejrůznější politické strany. Zmínky o něm tak můžeme najít například ve volebních programech KSČM, České pirátské strany nebo Strany zelených.

Shrnutí PRO a PROTI:

PRO:

  • Zjednodušení sociálního systému (administrativní a byrokratické úspory) a transparentnost,
  • řešení problémů s chudobou, lidé by se mohli méně obávat o zajištění svých potřeb,
  • motivace k práci pro ty, kteří jsou na (vysokých) dávkách závislí.

PROTI:

  • Některé obyvatele by příjem nenutil již více pracovat (další nárůsty výdajů státu),
  • nebyly by zohledněny potřeby těch, kteří sociální dávky navíc opravdu potřebují,
  • je možné, že by se dávky staly lákadlem pro cizince, kteří by ji mohli zneužívat.

Základní nepodmíněný příjem tedy dává smysl, pokud jde o ekonomicky vyspělý stát a výledná částka je dobře nastavena. Hlavní otázkou každopádně je, zda dokáže lidi dostatečně motivovat k práci a zda naopak nedojde k rozšíření skupin občanů, kteří pracovat nechtějí a spoléhají se ve velké míře na to, že se o ně stát skoro za každé siuace postará. Klade tedy důraz na osobní zodpovědnost.

Každý si můžeme položit tedy otázku – jsme na vůbec to připraveni?

Komentáře nejsou povoleny.