Příběhy českých podnikatelů: Eggo, od studia antropologie k poctivému řemeslu

6. 11. 2017 Články
Rozhovor

Kudy vedla cesta od studií antropologie ke klasickému řemeslu? Nejdříve v tom byl slib vyrobit vlastní koženou tašku místo koupě té vystavené na designovém trhu v Berlíně. Slib byl splněn a v roce 2011 v improvizované dílně, ve vlastním obýváku, Jakub Jarolím vyrobil svůj první výrobek – koženou tašku. Takhle začala cesta značky EGGO. Brzy se ukázalo, že u jedné tašky nezůstane. Z původního koníčku se stala vášeň. První skutečná dílna byla ve sklepě, byla skromná. Postupem času výroba přerostla i tento menší prostor a Jakub zvládat proces. Vznikl EGGO tým, který se skládal z jeho přátel a nových spolupracovníků. Dílna se přestěhovala na pražský Žižkov, kde je součástí prostor také pěkný, čistý showroom.

Filozofie Eggo
To důležité ale zůstalo beze změny – práce výhradně s těmi nejkvalitnějšími materiály a myšlenka, že naše produkty mají své majitele spolehlivě provázet po dlouhá léta.

Jak jste se dostal k podnikání? Kde jste hledal inspiraci?

Ve všech zaměstnáních, která jsem vyzkoušel, jsem měl problém, že jsem se nemohl dostatečně realizovat a chyběla mi motivace ve smyslu dlouhodobé intenzivní práce na jasně vytyčeném projektu. Již během studia na vysoké škole jsem si začal uvědomovat, že podnikání je mi bližší než zaměstnanecký poměr. Otázkou ale bylo, na jakém poli s podnikáním začít. V rámci mého studijního oboru nebyl úplně široký manévrovací prostor. Nicméně vzhledem k tomu, že jsem se po jistou dobu profesionálně věnoval skateboardingu, lákalo mě toto odvětví. Když mi bylo okolo dvaceti, s kamarádem jsme založili značku produkující skateboardové desky. Projekt sice bohužel nebyl dlouhodobě udržitelný, byla to ale velice cenná zkušenost.

V tom, že chci podnikat, jsem měl tedy celkem jasno. Na mojí současnou dráhu mě však částečně zavedla shoda okolností. Celkem zábavná historka se váže k prvnímu nápadu věnovat se navrhování a výrobě koženého zboží. Před šesti lety jsem byl se svojí tehdejší přítelkyní na fashion marketu v Berlíně. Tam se jí zalíbila jedna kožená kabelka, problémem ale bylo, že její cena byla vysoko nad sumou, kterou bychom za ni byli ochotni dát. Rozhodl jsem se tedy, že zaimprovizuji a v rámci možností jí ušiji cosi podobného. Napoprvé byl výsledek sice dost neumělý, ale důležité bylo uvědomění, že něco takového dokážu, baví mě to a mohu se v tom také poměrně rychle zlepšovat. Tohle tedy stálo na začátku seriózního zájmu o kůži a řemeslo s ní spjaté.

Co můžeme hledat v názvu EGGO? Máte to něco společného s egem? Jaké je to vaše?

Není v tom nic až tak hlubokého, nicméně zvolit název pro značku je zásadní krok. Musí to dobře znít, dobře vypadat graficky a ideálně by to mělo mít i nějaké sdělení. V té naší značce je vlastně sdělení osobní, v jisté době mi totiž přátelé dali přezdívku Vejce. Logo tedy tvoří anglické Egg jako vejce a O jako odkaz na tvar vejce, odtud tedy Eggo. Jak je to ale s mým egem těžko říci.

Zaměřujete se na výrobu kožených doplňků. Jedná se spíše o klasické řemeslo, nebo koníček?

Jedná se o práci na plný úvazek se vším všudy. Společně s kolegy navrhuji nové produkty, věnuji se zakázkové výrobě, kterou konzultuji se zákazníky, jezdím na fashion eventy a prodejní akce prezentovat naše výrobky… Nezanedbatelnou část času se však snažím věnovat samotné výrobě v naší dílně. I tak jde jen o hrubý nástřel toho, čemu se věnuji.

Máte hezký showroom na pražském Žižkově, máte tu dílnu už od začátku?

Vystřídal jsem několik míst, než jsme zakotvili na Žižkově. Začínal jsem v pronajatém pokoji na Vinohradech, kde jsem první tašky šil ručně u psacího stolu. Pak jsem se přesunul do vlhkého temného sklepního prostoru, ale opravdový zlom pro naši značku přišel s otevřením žižkovského showroomu, v jehož zázemí máme také dílnu, kde se všechny věci vyrábí.

Kde jste sháněl počáteční investice? Vzal byste si na podnikání půjčku?

Prostředky jsem v začátcích neměl prakticky žádné. Respektive neměl jsem žádný relevantní kapitál, za který by se dalo pořídit vybavení srovnatelné s tím, s čím pracujeme teď. Co se týče financí, řídím se premisou, že by si člověk neměl kupovat věci, které nepotřebuje za peníze, které nemá. Já jsem určité věci a služby ke své práci sice potřeboval, ale přesto jsem se rozhodl riskovat co nejméně, nepůjčit si a pokusit se vše vybudovat odspoda. Měl jsem zaměstnání na částečný úvazek, šetřil jsem každou korunu a postupně připravoval celý projekt. Zvolil jsem si tak sice delší a obtížnější cestu, ale za to jsem neriskoval, že se zadlužím, pokud se mi v podnikání nebude dařit. Dnes vím, že kdybych si tehdy půjčil, rozjezd firmy by byl minimálně o rok rychlejší.

Váš showroom působí na první pohled velmi čistě a jednoduše. Jdete s dobou.  Kde se vzal nápad konceptu showroomu?

Snažíme se, aby nejen naše produkty ale i web, propagační materiály a další věci, skrze které komunikujeme s našimi zákazníky, byly čisté, jednoduché, funkční a aby obsahovaly jen to důležité. Proto bylo logické tomu přizpůsobit i interiér našeho showroomu. Věřím, že pokud se v nějakém oboru zcela neorientujete, je nejlepší nechat si poradit od odborníka. Návrh showroomu jsem tedy zkonzultoval se svým blízkým kamarádem Martinem Křivánkem, který je architekt a interiér nám navrhl. Ve finále jsme pak prostor podle návrhu vlastnoručně zrekonstruovali s kolegou Pílou, který je velice všestranný řemeslník.

Pro koho jsou výrobky určeny? Máte nějakou určitou cílovou skupinu?

Naše výrobky podle mého ocení každý, komu záleží na kvalitě materiálu a zpracování. Vzhledem k tomu, že naše věci mají člověka provázet po dlouhou dobu, chceme, aby měly nadčasový, minimalistický design a díky tomu, v rámci módy, nestárly.

Co všechno si u vás může zákazník nechat vyrobit?

Prakticky cokoliv, co nám dovolí materiál, se kterým pracujeme a nám dostupné technologie a postupy. Pracujeme výhradně s nejkvalitnějšími hovězími usněmi a ty jsou vhodné především pro výrobu brašen, aktovek, kabelek, psaníček, batohů, opasků, peněženek, nejrůznějších pouzder a obalů. Čas od času se ale pustíme i do velice specifických zakázek, jako je výroba bytových doplňků do interiéru, motocyklové kožené brašny a dalších specialit.

Můžete zkráceně popsat proces výroby ve vaší dílně?

Usně jsou nejdříve ručně vyřezány a vysekávány na odpovídající díly střihu konkrétního výrobku. Pak následuje jejich ruční barvení speciálními pigmenty na usně. Po proschnutí je materiál leštěn a voskován. Následuje osazení komponenty, jako jsou odpovídající přezky, aktovkové zámky a podobně. Po osazení následuje šití a po něm jsou podle typu výrobku osazeny další případné komponenty. V konečné fázi následuje ještě například úprava hran barvením a leštěním. Nakonec je výrobek opět ošetřen voskem a naimpregnován hydrofobním přípravkem. Konkrétní postup se však může lišit podle povahy výrobku.

Věříte P2P půjčkám? Kdybyste neměl peníze na rozjezd podnikání, využil byste ji?

Na rozjezd podnikání jsem žádný kapitál neměl, a přesto jsem si nepůjčil. Rozhodl jsem se postupně šetřit realizovat naplánované investice postupně krůček po krůčku. Musím ale přiznat, že tato cesta je značně nepohodlná, zdlouhavá a vyžaduje velkou trpělivost. Když se dnes zamyslím nad tím, jak dlouho mi trvalo našetřit například na první profesionální šicí stroj a nad tím, kolik mi nakonec tato investice ušetřila času při výrobě, být v podobné situaci znovu, rozhodně bych neváhal si stroj koupit na splátky nebo využít podobné půjčky.

Není vaše práce stereotyp? Šel byste do toho dnes znovu?

Práce v dílně občas bývá stereotypní. Zvláště pokud vyrábíte roky zajetý produkt. Snažím se ale z občasného stereotypu vymanit navrhováním nových modelů, rozšiřováním nabídky a vylepšováním stávajících výrobků, a to ať už v rámci zpracování, nebo samotného návrhu. Baví mě také práce na zakázku, která bývá kreativní a dá pojmout i jako výzva pro naše schopnosti. Vytržením z rutiny jsou také pracovní cesty na fashion eventy a nejrůznější prezentační akce, kde se setkáváme se spoustou zajímavých lidí a dostáváme bezprostřední zpětnou vazbu. Rozhodně nelituji toho, jaké pole působnosti jsem si vybral a určitě bych do toho šel znovu.

Co byste poradil začínajícím podnikatelů? Máme nějaký tip na to, jak být úspěšný?

Na úspěch podle mého názoru žádný univerzální recept neexistuje. Kromě dobrého naplánování jednotlivých kroků, což vnímám jako samozřejmost, je zcela zásadní trpělivost a vytrvalost. Komukoliv, kdo plánuje rozjet vlastní projekty, bych doporučil, aby se připravil i na případné obtíže a prvotní nezdary a především, aby se tím nenechal odradit. Rozhodně nepovažuji za konstruktivní, vzdát to na základě dílčího pochybení. Nicméně jako nebezpečnou vnímám i přehnanou euforii z prvních úspěchů.

Komentáře nejsou povoleny.